Bavorský barvář

Bavorský barvář je klidný a vyvážený pes, oddaný svému majiteli, k cizincům je však rezervovaný. Je to sebejistý, poslušný a nebojácný pes, není plachý, ani agresivní.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Bavarian Mountain Scenthound; čes.: Bavorský barvář

PŮVOD:
Všichni Liam Hounds (Leithunde) a Leashhounds (Schweisshunde) svým původem pochází z loveckých psů, „Brakenů“ (Bracken).Všíchni čistí „Brakeni“ mají pro pronásledování lovené zvěře ten nejjemnější nos. Pro sledování trasy mají silně vyvinutou vůli a dávají o sobě hlasitě pohotově vědět. Je nejspolehlivější a nejvytrvalejší ze psů, kteří jsou vybraní ke hledání stopy ve smečce. Z těch nejklidnějších a nejposlušnějších „brakenů“, Liam Hound (Leithunde, pracuje pouze na přirozené a studené stopě)a Scent Hound (Schweisshunde, pracuje na zkušebních lovech), byli chováni později. Skrz křížení geneticky dobře uzavřených plemen na konci 18. a začátkem 19. století, byl vyvinutý současný Hannoverský barvář (Hanoverian Scenthound). Ve skutečnosti po revoluci v roce 1848 po přerušení velkých loveckých majetků a nahrazení předchozích způsobů lovu, stopováním a honitbou a skrýváním, a současně se zlepšením střelných zbraní, začal být potřebný tzv. „pes po výstřelu“. Je pevně specializovaný pro práci ve smečce, při práci osamotě by nebyl schopen hlasitého pronásledování, vytrvalosti a horlivosti, zvláště v horských oblastech. Tam se Hannoverský barvář (Hanovarian Scenthound) prokázal jako příliš těžký. Pro dosažení požadovaných úspěchů, dokonce i na horském terénu, baron Karg-Bebenburg Reichenhall plodil po roce 1870 řízeně a povýšené lehčí Mountain Scenthound, a to křížením Hannovarian Scenthounds a Red Mountain Scenthound. Stále více tito psi vyháněli ostatní plemena horských regionů, takže Bavorský barvář je dnes pro profesionální lovce klasickým společníkem. V roce 1912 v Mnichově byl založen Klub pro Bavorského honiče. Je to jediný uznaný klub Bavorského honiče v Německu. Bavorský barvář má lebku relativně širokou, dosti klenutou, s ne příliš vysloveným týlem. Stop je dobře definován. Nos je dobré velikosti, ne příliš široký, s široce otevřeným chřípím, je černý nebo tmavě červený. Čenich je mírně kratší, než lebka, dostatečně široký, nikdy však zašpičatělý. Nosní most je mírně konvexní nebo rovný. Rty má středně silné a svěšené. Líce má jen velmi mírně vyslovené. Oči nemá ani příliš velké, ani příliš kulaté, jsou tmavě hnědé nebo o něco světlejší, s jasným a ostražitým výrazem. Uši mají střední délku, dosahují nanejvýše k čenichu, jsou vysoko posazené, těžké a široké, na koncích zakulacené. Krk má středně dlouhý a silný, kůže na krku je poněkud uvolněná. Záda jsou silná a ohebná, s mírně vyznačeným kohoutkem. Hruď má mírně širokou a dobře vyvinutou, žebra jsou oválná, hluboká a dlouhá. Břicho je mírně podkasané. Ocas je středně dlouhý, dosahuje nanejvýše k hleznům. Přední končetiny má při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné. Ramena má kosá a silně svalnatá. Přední tlapky jsou jakoby do lžíce zformované, s dobře klenutým a těsnými prsty, s hrubými, odolnými a dobře pigmentovanými polštářky, pohybují se vždy paralelně. Zadní končetiny jsou silné, při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné, stehna jsou široká a dobře svalnatá. Chůze i pohyb jsou lehké a pružné. Přední i zadní končetiny se pohybují rovně a paralelně. Kůži má těsnou a dobře přiléhající.

POPIS:
Bavorský barvář je celkově vyvážený, poněkud lehčí, velmi mobilní a svalnatý, středně velký pes. Jeho tělo o trochu delší, než vysoké, ve své zadní části je mírně delší, postavené na ne příliš dlouhých nohách. Hlava je nesena v úrovni nebo mírně výše, ocas je nošený v linii nebo mírně svažující se dolů.

VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 47 až 52 cm.
Fena má v kohoutku 44 až 48 cm.

VÁHA:
Bavorský barvář váží v rozmezí 25 až 35 kg. (Standard FCI hmotnost neuvádí.)

SRST:
Bavorský barvář má hustou a těsně přiléhající srst, mírně drsnější, s malým leskem, na hlavě a uších je jemnější, na břiše, nohách a ocasu je drsnější a delší.

CHARAKTER:
Bavorský barvář je klidný a vyvážený pes, oddaný svému majiteli, k cizincům je však rezervovaný. Je to sebejistý, poslušný a nebojácný pes, není plachý, ani agresivní.
Bavorský barvář je tedy pes vhodný nejen pro lovce na lov za úsvitu, ale také pro myslivce, se kterým by mohl v přírodě strávit většinu svého života. Bavorský horský barvář potřebuje pracovat v těsné blízkosti svého majitele a maximálně projevit svoje lovecké schopnosti. Vyžaduje pravidelné fyzické zátěže. Povahou je však milý a přívětivý i k dětem, především ale velmi oddaný svému pánu.

PÉČE:
Bavorský barvář potřebuje dostatek pravidelného pohybu a dlouhé procházky. Nezapomínejte jeho srst alespoň jednou týdně kartáčovat a občas mu kontrolovat a čistit ouška a zvukovod. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.

PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Bavorský barvář se průměrně dožívá 12 let.

VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Barvář.

VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.

PLEMENO:
FCI VI. – Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 2 – Honiči ve smečce.
S pracovní zkouškou.

OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BB

ČÍSLO STANDARDU:
217/ 16. 09. 1996 (Velká Británie)

DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
01. 04. 1996