[ad#ad-3]
Pochvala a trest
Psovod si musí dávat dobrý pozor, aby se nenechal ovládnout emocemi; pokud má špatnou náladu, tak by měl cvičení raději odložit na jinou dobu. Při výchově i výcviku je důležitá pochvala, ale málokterý začínající psovod umí psa pochválit. Nestačí jenom bezbarvým hlasem říct „Hodný…“, zejména ze začátku a při složitějších cvicích musí radost vyzařovat ze psovoda celého, musíme přímo jásat „Ták je hodný Art, ták je hodný Artíček, ty jsi šikovný pejsek!“. Psa přitom hladíme, škrábeme nebo lehce poplácáváme; stále jej však držíme v požadované poloze. Zároveň s pochvalou psovi dáme pamlsek – kousek piškotu, kostičku sýra, výjimečně třeba kousek párku (pozor, uzenina určitě není pro psa vhodná ve větších dávkách) nebo kousek syrového nebo vařeného masa, také granule, ale ty většinou nejsou moc oblíbené. Běžně se používají piškoty, „oblíbenější“ pamlsky si psovod většinou nechává na složitější cviky jako lepší odměnu. Pamlsky by měly být malé, nemají psa zasytit, jenom povzbudit jeho chuťové buňky; když u německého ovčáka použijeme celý piškot, malému knírači jej klidně nalámeme na čtvrtiny.
S trestem šetříme, nikdy netrestáme psa např. po návratu z práce za to, že když jsme nebyli doma, roztrhal koberec; v takovém případě pes nepochopí, za co je trestán, ale ztratí ke psovodovi důvěru. Pokud chceme psa potrestat (a někdy to je nutné), můžeme tak učinit pouze pokud jej přistihneme při činu. Psa nebijeme, rukou ani vodítkem, protože by se mohl začít bát ruky i při pohlazení. Většinou stačí zvýšit hlas a použít přísné a káravé intonace; v nejhorším případě můžeme psa uchopit za kůži za krkem a mírně vytahat – takovým způsobem trestá fena štěňata. Pokud není naše postavení vůči psovi jisté a pes se nás pokouší neuposlechnout, nezbývá nám nic jiného, než uchopit psa za kůži za krkem a neúprosně přitisknout k zemi – je to bezbolestný a ve smečce přirozený způsob podřízení si jedince. Pokud toto uděláme a pes na nás vrčí, rozhodně nepovolíme, dokud vrčet nepřestane. Uvědomme si však, že pes nás někdy třeba neposlechne ze strachu, potom žádný trest nepomůže, musíme se uklidnit a promluvit na psa laskavým hlasem; budete překvapeni, že to zabírá.
Reakce na jméno
Kdykoliv budeme psa krmit nebo provádět činnosti, které mu jsou příjemné, oslovíme jej „Arte!“, pokud zareaguje, tím více jej pochválíme. Pokud si nás nevšímá, zatleskáme nebo jeho pozornost přilákáme jinak, a pochválíme. Můžeme jej také naučit, že po oslovení „Arte!“ bude následovat pomlsek, takže k nám pes po oslovení bude přibíhat – to by byl základ přivolání.
Návyk na obojek, vodítko a náhubek
Obojek je nejvhodnější kožený nebo nylonový, určitě hladký a nestahovací; musí být tak velký, aby jej pes nepřetáhl přes hlavu, zároveň se mezi něj a krk musí vejít alespoň tři prsty. Pokud musíme používat stahovací hladký řetízek při výcviku bude zapnutý tak, aby se nestahoval! Vodítko na cvičák je potřeba krátké – tak do 2 m, může být i propínací. Používají se vodítka kožená, dnes už častěji nylonová, a to jak plochá, tak i kulatá. Není vhodný řetěz, protože se psovodovi špatně drží. Náhubky jsou kovové, plastové a kožené; přes uzavřené kožené se psům v létě špatně dýchá, kovové mohou být dost těžké, plastové málo vydrží a rovněž málo větrají. U veškeré výstroje vybíráme takovou velikost, aby odpovídala našemu psovi; v ideálním případě ji na psa v obchodě vyzkoušíme.
Socializace psa
Socializace psa, tzn. návyk na ostatní psy, což je ovšem většinou záležitostí až cvičáku. Pokud víme, že náš pes není stoprocentně klidný, pozorně jej celou dobu sledujeme. Pokud se náhodou s někým serve, na nic nečekáme a odtrhneme jej. POZOR! Mezi peroucí se psy nestrkáme ruce, ani když mají náhubky! Popadneme nohu nebo ocas, nesnažíme se chytat psa za obojek! Pokud máme velkého psa, budeme ohleduplní k těm malým a nenecháme svého ovčáka, aby malého pudlíka zatloukal náhubkem do země. Pro malé psy je často velmi traumatizující, když za nimi neustále chodí velký pes a doráží na ně. Uvědomme si, že malý pes je velmi křehké stvoření, a zejména mladí velcí psi si svou sílu prostě neuvědomují. Stejně tak platí, že nenecháme svého psa, aby neustále obtěžoval přítomné fenky. Rovněž není vhodné, abychom na cvičáku dávali pamlsky cizím psům, aniž bychom se předtím dovolili jejich majitele.
Neznámé věci
Problémy dělají reakce psa na neznámé věci: jízda autobusem, projíždějící vlak, výstřel, prásknutí dveří. Když se s tímto pes setká poprvé, může být vyděšený. Na psovodovi je, aby nedal najevo strach ani tím, že psa vezme do náruče; musí se tvářit, že nic neslyšel, že to je úplně běžné. Pes potom vycítí, že psovod si je v této situaci jistý, a uklidní se. Pokud byla první reakce psa bázlivá, několikrát podobnou situaci cíleně navodíme, třeba práskneme dveřmi, začneme čas od času jezdit autobusem a podobně, a schválně se budeme chovat lhostejně, aby si zvyknul.
Péče
Samozřejmostí je správná péče o psa. K tomu patří pravidelné očkování, odčervování, péče o srst, uši a oči, zuby, tlapky; s tím nám poradí veterinář. Platí, že jenom zdravý pes je schopný podávat vrcholové výkony. Zvolíme také vhodný druh krmiva; pokud nemáme čas na vaření vyvážené stravy, používáme krmivo kompletní – pro štěňata, dospělé psy s nízkou nebo vysokou zátěží, staré psy. S tím nám zase poradí obchodě s krmivy, ale rozhodně se vyhneme nejlevnější značce. Více Výživa.
Základní postoj psovoda se psem
Základní postoj psovoda se psem je při výcviku výchozím postavením. Pes sedí rovně u levé nohy psovoda, jeho přední tlapky nepřesahují špičky psovodových bot. Vodítko drží psovod složené v pravé ruce, je mírně prověšené. Pro tento postoj se používá povel „K noze“ (posunek: plácnutí levou rukou na své levé stehno).
Přivolání psa – s předsednutím
Účelem cviku je, aby pes na jeden povel rychle přiběhnul ke psovodovi a posadil se před něj na vzdálenost nejvýše jednoho kroku. Pes zůstane v této pozici, dokud od psovoda nedostane jiný povel. Základem je kladná reakce psa na své jméno – pes po oslovení zpozorní a běží ke psovodovi.
Začínáme v nerušeném prostředí, v kapse si připravíme pamlsky, pes má volno a je od psovoda vzdálen. Psovod psa osloví „Arte!“ a jakmile pes zpozorní, vydá psovod povel „Ke mně!“ (posunek: upažení levou rukou). Pokud pes nereaguje na jméno, upoutá jej psovod na lehkou dlouhou šňůru (kolem 20 m) a po oslovení šňůrou trhne. Podle potřeby psovod přidá pomocný povel „Na!“ (pokud jej pes zná), zatleská, dřepne si nebo udělá několik kroků zpátky, jako by odcházel. Je možné psovi pomoci po povelu „Ke mně!“ přitahováním za šňůru. Jakmile je pes v dosahu psovoda, přidrží jej psovod za obojek. Psa před sebe posadí; pomůže mu tak, že jej uchopí za obojek pod bradou a lehce jej směrem nahoru-k sobě přitáhne, zároveň může dát pomocný povel „Sedni„. Může mu současně ukázat pamlsek a zvednout jej nad jeho hlavu (pes se dívá na pamlsek, a protože nemůže couvnout, musí se posadit, aby na něj viděl). Psovod psa pochválí „Hodný Art, hodný…“ a odmění pamlskem. Psovod chvilku počká (třeba napočítá do tří) a poté psa s povelem „Volno“ (posunek: ukázání pravou rukou do určeného směru) pustí a nechá odběhnout.
Je bezpodmínečně nutné, aby byl psovod velmi důsledný a vždy vyžadoval splnění cviku – je to základní cvik, který může psovi v mnoha případech zachránit život! Rovněž je důležité, aby psovod psa po příchodu vždy odměnil, i kdyby to psovi chvilku trvalo – naprosto nepřípustné je psa po příchodu potrestat, protože pak se pes bude bát na povel přijít, neboť podle jeho chápání byl potrestán za splnění povelu; psovod se musí přemoci a psa bez náznaku zlosti pochválit! Trest by byl na místě ve chvíli, že by psovod psa dostihnul a chytil v okamžiku, kdy se po povelu „Ke mně!“ např. rozběhne za jiným psem. Pokud je pes rozptylován rušivými vlivy (cizí pachy kolem, v lese zvířata, psi na cvičišti) a reaguje pomalu nebo nereaguje vůbec, je vhodné používat k přivolání šňůru a postupovat, jak je uvedeno výše; nezapomínáme chválit!
Můžeme si také vybrat druhý povel, třeba „Pojď sem“, při jehož plnění nebudeme vyžadovat předsednutí, ale v tom případě si dáme dobrý pozor při nácviku, aby pes tyto dva povely rozlišoval – při povelu „Ke mně“ důsledně vyžadujeme předsednutí. Pokud chceme psa naučit přivolání na píšťalku, postupujeme podobně; pokud má píšťalka nastavitelnou výšku tónu, nejprve si ji zvolíme a poté už neměníme. Pes je totiž schopný správně rozlišit zvuk té „své“ píšťalky mezi jinými a změna by jej mátla.
Chůze u nohy – ovladatelnost na vodítku
Pes jde na prověšeném vodítku u levé nohy psovoda tak, že jeho pravé rameno je stále na úrovni psovodových nohou. Pes se automaticky přizpůsobuje tempu pohybu (normální chůze, pomalá chůze, poklus). Psovod může v klidu i za pochodu provádět obraty vlevo v bok, vpravo v bok a čelem vzad. Při zastavení si pes automaticky sedá k noze, po každém obratu v klidu rovněž.
Nejprve je nutné, aby se psovod sám naučil správně reagovat na pokyny. Při „Vlevo v bok“ se psovod na místě otočí o 90° proti směru pohybu hodinových ručiček (za levou rukou), při „Vpravo v bok“ se otočí o 90° po směru pohybu hodinových ručiček (za pravou rukou). Při pokynu „Čelem vzad“ se psovod otočí o 180° proti směru pohybu hodinových ručiček (tj. za levou rukou). Při pohybu se psovod na povely otáčí na místě, nedělá obloučky. Je dobré, pokud si psovod sám na klidném místě vyzkouší velet a dělat obraty, aby se mu zautomatizovaly a on se při výcviku mohl plně věnovat psovi.
Psovod stojí v základním postoji se psem u nohy. Složené vodítko drží v pravé ruce, levou rukou jej přidržuje. Při pokynu od instruktora „Pochodem vchod“ dává psovod povel „K noze“ (i s posunkem), vykročí dopředu a lehce zatáhne vodítkem dopředu-nahoru. Pokud pes nechápe, může mu psovod nabídnout pamlsek (ve výši psovy tlamy, ať po něm neskáče), kterým ho po několika krocích odmění. Psovod pokračuje volným tempem rovně vpřed, zároveň koriguje vzdálenost psa od nohy mírným tahem; pes by neměl jít od nohy dále než 20 cm. Psovod psa při chůzi často chválí a odměňuje pamlskem. Pokud se pes předbíhá, škubne psovod vodítkem vzad; pokud se ani po delším nácviku pes nepřestane předbíhat, zrychlí psovod pro příští nácvik tempo chůze při ovladatelnosti – malý pes by měl v ideálním případě vedle psovoda klusat. Pokud pes zaostává za psovodem, pomůže mu psovod pamlskem nebo nacvičuje ovladatelnost za pomalejšího tempa (zejména platí u malých psů). Takto postupuje i při změně rychlosti chůze – poklus a pomalá chůze. Při každé korekci dává psovod znovu povel „K noze“ i s posunkem. Jestliže se pes začichá na zemi, psovod škubne vodítkem nahoru-dopředu. Pokud psa zaujme něco jiného (např. jiný pes), psovod opět škubne vodítkem směrem k noze. Při pokynu od instruktora „Zastavit stát“ dá psovod nejprve povel i s posunkem, aby psa upozornil na změnu, a teprve poté se sám zastaví. Nenechá psa předběhnout a, třeba s pomocným povelem „Sedni“, si jej posadí k noze, jako při základním postoji. Po zastavení jej psovod odmění pamlskem. Později psovod začíná dělat oblouky vlevo i vpravo, jejich poloměry postupně zmenšuje.
Při obratech na místě začíná psovod v základním postoji. Na pokyn instruktora psovod dá povel „K noze“ a posunek a sám provede obrat; zároveň pomáhá psovi.. Při „Vpravo v bok“ psovod pomůže psovi tím, že jej potáhne za vodítko doprava tak, aby nakonec pes opět seděl u jeho nohy jako v základním postoji. Při „Vlevo v bok“ a „Čelem vzad“ položí psovod levou ruku psovi do oblasti slabiny a jemně (pes je v těchto místech velmi citlivý a pokud mu způsobíme bolest, bude příště cvik provádět neochotně a se strachem!) jej otáčí spolu se sebou o 90° nebo 180°. Dbá na to, aby nakonec byl v základním postoji se psem sedícím u levé nohy; může mu pomoci povelem „Sedni“. Při obratech za pochodu psovod musí nejprve psa upozornit na změnu směru povelem „K noze“. Pomáhá stejně, jako je uvedeno výše, jenom je potřeba, aby se psovod rychle zorientoval. Při obratech za pochodu se psovod nezastavuje a pes nepřisedá k noze, celou dobu setrvávají ve stejném tempu.
Při ovladatelnosti na vodítku psovod psa netrestá, vždy jen upravuje. Pro pozdější nácvik na ovladatelnost bez vodítka je dobré naučit psa, že v pravé ruce kromě vodítka drží psovod také pamlsek nebo hračku, na které se pes fixuje zrakem. Psovod psa průběžně za pochodu odměňuje a chválí. Při obratech, ať už na místě nebo za pochodu, si dáváme zvláštní pozor na to, abychom se otáčeli „na patě“ a neobcházeli psa. Je vhodné, abychom při ovladatelnosti změnili svůj přirozený způsob chůze na „pochodování“ – pes je pak obvykle pozornější. Časem při zastavování a obratech na místě vypouštíme pomocný povel „Sedni“ a používáme už pouze „K noze“, na nějž pes automaticky reaguje přisednutím. Znovu upozorňuji, že si musíme dávat velký pozor, abychom při obratech za levou rukou nechytili psa nešetrně za slabinu, protože by mu to způsobilo bolest, na niž by mohl reagovat třeba i tím, že se nám ožene po ruce; každopádně bychom mu tak napříště zbytečně znepříjemnili tento cvik.
Sedni, lehni, vstaň – u nohy na vodítku
Pes si na příslušný povel rychle a přesně u nohy psovoda sedne, lehne nebo vstane a v dané poloze zůstane, dokud nedostane jiný povel.
Sedni
Pes je u nohy psovoda a stojí. Psovod drží složené vodítko v pravé ruce. Dá povel „Sedni“ (posunek: plácnutí levou rukou na levé stehno jako při povelu „K noze“); vodítkem v pravé ruce zatáhne nahoru-dopředu, zároveň rukou položenou na zádi psa (zhruba v oblasti kořene ocasu) zatlačí dolů. Je možné také postupovat podobně jako při předsednutí u přivolání; ukážeme psovi pamlsek a pomalu jej dáváme až nad hlavu psa. Psa pochválíme a odměníme. Hned od začátku netolerujeme žádné vyvalování do strany, v takovém případě uděláme se psem dva kroky a až poté jej posadíme. Dáváme pozor, aby si pes sedal až na zem, aby pouze nepřidřepoval. Pokud pes u nohy psovoda leží, po povelu „Sedni“ a posunku psovod zatáhne za vodítko nahoru-dozadu. Může pro jistotu lehce přidržet psovu záď u země. Lze také psa posadit pomocí pamlsku, který psovi dáme před nos a pomalu zvedáme až do pozice nad jeho hlavou; pes se fixuje na pamlsek a automaticky sedá. V poloze psa udržíme třeba tak, že jej budeme levou rukou hladit nebo škrábat pod bradou, aby měl zvednutou hlavu a nemohl se postavit.
Lehni
Pes může u nohy sedět nebo stát. Psovod drží vodítko nakrátko složené v pravé ruce. Dá povel „Lehni“ (posunek: mávnutí levou rukou nad hlavou a trupem psa zepředu dozadu). Vodítkem zatáhne dopředu-dolů, zároveň zatlačí na záď psa. Může použít pamlsek, který ukáže psovi a pomalu jej dává dolů – pes je fixovaný na pamlsek a lehá si za ním. Někdy je potřeba psovi lehce podtrhnout přední nohy, ale vždy až v okamžiku, kdy je pes skloněný (za pamlskem, pomocí vodítka). Pokud je pes se cvikem už seznámen, je možné také při posunku zatlačit na jeho lopatky, případně zároveň podtrhnout přední nohy. Zde rovněž netolerujeme vyvalování; pokud si pes nechce lehat rovně, uděláme s ním několik kroků a ještě než stačí přisednout, necháme jej lehnout. Můžeme také postupovat tak, že si stoupneme za správně sedícího psa, chodidly fixujeme jeho zadní nohy v této poloze a necháme jej lehnout. Psa udržíme v poloze nejlépe tak, že si k němu dřepneme nebo klekneme už při pokládání, v poloze setrváme a přidržujeme psa v oblasti lopatek u země.
Vstaň
Pes sedí nebo leží u nohy. Psovod drží složené vodítko v pravé ruce. Dá povel „Vstaň“ (posunek: mírné pokrčení v kolenou). Vodítkem zatáhne dopředu-nahoru a levou rukou zároveň jemně pozvedne psa v oblasti slabin (vsune ruku pod břicho psa) – dává dobrý pozor, aby psovi nezpůsobil bolest! Může také vykročit dopředu, ale musí psa okamžitě po postavení zastavit, aby se nenaučil popocházet. Ze sedu lze psa postavit mírným tlakem na zátylek psa. Psa v poloze udržíme tak, že jej levou rukou hladíme v oblasti slabin, lechtáme na zádi nebo mu provlečeme vodítko pod břichem.
Zejména povely „Sedni“ a „Lehni“ zní poměrně podobně, proto se naučíme je rozlišit, třeba tak, že „Lehni“ říkáme s klesající intonací. Pro psa je nepříjemné sedat nebo lehat si např. do bláta nebo do sněhu, přesto na splnění povelu důsledně trváme i za ztížených podmínek; nenecháme však psa dlouho sedět nebo ležet, stačí, když napočítáme do deseti, ale nedovolíme psovi změnit polohu dříve než na povel; samozřejmě hodně pochválíme. Co se týče pochvaly, dbáme na to, aby pes setrvával v poloze, za niž jej chválíme (tzn. ne, že chválíme psa za lehnutí a on kolem nás poskakuje). Postupně pomalu prodlužujeme dobu, po kterou pes musí v dané poloze zůstat. Později budeme od psa vyžadovat splnění povelu i když je od nás vzdálen, nejprve na krátkou vzdálenost, později na delší (můžeme použít lehkou dlouhou šňůru). Tyto cviky jsou velmi nenáročné na prostředí, učit a procvičovat je můžeme klidně doma na koberci v obýváku. Abychom si usnadnili automatické přisedání při ovladatelnosti, můžeme psa naučit sedat i na povel „K noze„.
Odložení v leže
Pes setrvá ležet na místě se psovodem vzdáleným až na 20 kroků. Pes leží u nohy psovoda. Psovod dá povel „Zůstaň“ (posunek: přidržení dlaně před čenichem psa). Ze začátku může na čenich lehce přitlačit. Současně s posunkem udělá krok před psa. Pokud se pes zvedne, vrátí se psovod zpět, znovu psa položí a s povelem přidrží dlaň opět před čenichem psa; může také přišlápnout vodítko a tak psa přidržet, než se před něj postaví. Pokud pes leží, stačí napočítat do deseti a poté se vrátit na pravou stranu psa – vždycky při návratu psa obcházíme v jeho těsné blízkosti proti směru pohybu hodinových ručiček (pozor, ať mu nešlápneme na ocásek!). Nakonec psovod stojí tak, že má psa u levé nohy. Psovod dává pozor, aby se pes nezvedal, ani když jej obchází – přidržuje jej. Potom jej pochválí a odmění (pes stále leží). Teprve pak dává psovod další povel. Časem psa začneme obcházet v malých kroužcích (poloměr 1 – 2 m), přímo se od něj vzdalujeme na pět až osm kroků. Pokud se pes zvedne, vrátí se psovod k němu, znovu jej položí a cvik zjednoduší – obejde psa menším kroužkem, zůstane stát blíž, případně se vrátí na úplný začátek a pouze si před něj stoupne. Nácvik musí zásadně končit úspěšným splněním cviku, i kdyby to mělo být desetisekundové odložení s psovodem těsně před psem. Později se psovod od psa vzdaluje přímo, neobchází jej. Pokud není odložení úplně jisté, může se psovod po pěti krocích otočit čelem ke psu a začít couvat. Pokud pes přiběhne ke psovodovi, což by se nemělo stát, jelikož stále stojíme ke psu čelem a vidíme na něj, psovod jej netrestá, ale jednoduše vrátí zpět na místo. Jestliže začne pes popolézat, plazit se, opět jej psovod vrátí na místo, i kdyby to mělo být jen půl metru.
Povel „Zůstaň“ znamená, že pes zůstane na místě v dané poloze, dokud se k němu psovod nevrátí. V situaci, kdy víme, že psa budeme potřebovat přivolat, použijeme místo „Zůstaň“ povel „Čekej„: s nácvikem postupujeme stejně, jenom psa nakonec přivoláme (s předsednutím, povel „Ke mně“). Je dobré, když je pozornost psa i při odložení zaměřena na nás. Můžeme třeba zakašlat, tlesknout, udělat dva tři kroky. Když má pes trvalé odložení (nebudeme ho přivolávat), neoslovujeme jej jménem, mohl by si myslet, že jej přivoláváme. Pokud psa necháváme odloženého na větší vzdálenost a on nám uteče např. za jiným psem, nezbývá nám, než jej přivolat, pěkně pochválit a znovu odložit – rozhodně zůstaneme blíž, v ideálním případě přivážeme psa na lehkou dlouhou šňůru a při pokusu o útěk jej prostě bez povelu přitáhneme k sobě, potrestáme a znovu odložíme na původním místě. Pokud však pes na místě setrvává, musí být šňůra úplně prověšená!
Přivolání psa
Přivolání, nejdůležitější cvik v životě psa. Pokud nemáte „přivolání“, nemáte nic. Předně je nutné si uvědomit, že výcvik probíhá na etapy. Každá etapa trvá cca 14 dní a je velice důležitá vaše důslednost. Metoda funguje jak na štěňata, tak i na starší psy. Opravdu nelze čekat, že psa, který na váš povel nereaguje, odvoláte po měsíci od srny či kočky (pokud ho zajímají). Naopak, odvolání od jiného psa je po uvedené době již celkem bezproblémové (u různých ras, jiná délka- nejdůležitější je důslednost). Nejčastější chyby psovodů (při přivolání), kterých je nutné se vyvarovat:
- psovodi psy nic postupně neučí, myslí si, že povel „ke mně“ má pro psa nějaký význam už od narození
- opakování povelu pro přivolání
- žádná odměna ani pochvala
- psovod volá psa pouze v případě nutnosti (chybí cvičné přivolávání)
- žádná odměna ani pochvala
- pes je ihned po příchodu přivázán
První fáze výcviku: Návyk psa na odměnu. Motto: pes za každou „blbost“ dostane odměnu. Pro začátek si vyhlédněte klidné místo, kde nebudete rušeni (ani lidmi ani psy). Rozhodněte, zda váš pes je v klidu přivolatelný, nebo jakmile ho pustíte z vodítka, tak už ho neuvidíte. Pes když je v klidu (bez jiných psů), tak na povel reaguje a přijde: Zatím nepotřebujete žádnou pomůcku.
Pes nereaguje nikdy: Budete potřebovat cca 10 metrové vodítko (rozhodně nedoporučuji samonavíjecí). Vodítko pořídíte v obchodě asi za 150 korun, nebo si ho můžete vyrobit sami. Psa pustíte na dlouhém vodítku. Zavelíte povel „ke mně“ (můžete použít i jiný ), při žádné reakci škubnete vodítkem a začněte ustupovat. Jestliže pes zareaguje a jde směrem k vám, pokračujte jako v případě, že přijde (viz následující). Pokud nezareaguje, tak jste málo trhli. Trhnutí budete možná muset několikrát zopakovat. Po trhnutí psa netáhněte. Vždy se snažte, aby vodítko bylo prověšené.
V případě, že pes přijde: Ustupujte před ním tak, aby jste pamlsek měli v pravé ruce ve středu těle (někde mezi koleny), asi 5 kroků, vždy tak , aby jste psa měli vždy před sebou (zatáčet a obracet se ke psovi). Pamlsek pes může jemně ukusovat, ale zatím ho nedostane – až po zastavení a přisednutí.
V této fázi nejde o nic jiného než psa naučit (a to opakováním), že přijít k vám se mu vyloženě vyplatí. Dostane pamlsek a pochvalu a vy ho zase ihned pustíte. Takže nemá pocit ukončení nějaké jeho zábavy přivoláním. Někteří psi po předchozích zkušenostech s páníkem, nechtějí přijít blíže něž metr. V takovém případě psa nikdy nelovte (stejně ho nechytíte) a radši udělejte o pár kroků dozadu víc. U takového psa doporučuji dlouhé vodítko a psa po příchodu jemně přitáhnout a následně pochválit a odměnit pamlskem.
Tento cvik opakujte v nepravidelném počtu (klidně i 10x) než psa definitivně uvážete a půjdete domů. Vyhněte se nucení psa předsedat před vás (je to naprosto zbytečné, učíte psa přivolání a ne předsedání). Neopakujte 50x povel „ke mně“. Ideální by bylo psovi říct povel jen jednou a dále používat nějaké pomocné povely (pojď honéééém, tojedobřéééééééé) nebo nějakého lákadla. Odbíhání na opačnou stranu a tak.
Nezapomeňte, že v této fázi šlo o to, aby se pes dozvěděl, že když uslyší zvuk „ke mně“ (pro psa je to zvuk, slovní význam naprosto nechápe) a poběží co nejkratší cestou k pánečkovi a nebude od něho odbíhat, dostane pamlsek a pořádnou pochvalu a hned zase bude moci jít kam chce. Nic víc zatím necvičte, pokud víte, že nepřijde. Nikde jinde než v klidu ho nepouštějte. Noste s sebou dostatečné množství pamlsků, ať již pochutin nebo hraček.
Schválně si spočítejte kolikrát jste dávali povel „ke mně“. Když povel opakujete, dáváte psovi najevo, že na první povel nic plnit nemusí, když ho ještě uslyší 100x. Pamlsek zatím dávejte, i když pes zdánlivě nic neudělá dobře. Musí vědět, že ho od vás dostane, když přijde. Tento nácvik opakujte alespoň jeden týden a to alespoň 10 cvičných přivolání s následným řádným odměněním denně.
Budeme předpokládat, že pes na zavolání přijde, pokud je v klidu. Kolem nejsou žádní další psi, ani jiné podměty. Jestli tomu tak není, přečtěte si část jedna řádně cvičte. Pokud ano, můžete přistoupit k fázi dvě. Vzhledem k tomu, co jste psa naučili (reaguje na povel „ke mně“ a to příchodem k vám), již víte, že pes povel ovládá. To znamená, že můžete přistoupit i k nějaké konfrontaci, když pes nezareaguje. Aby jste dosáhli co nejvěrnější simulace, požádejte nějaké přátele se psem, jestli by vám nepomohli s výcvikem. To, že pes má reagovat i za přítomnosti druhého psa musíte svému miláčkovi vysvětlit. Nelze se spoléhat na to, co umí v klidu, bude umět i v rušném prostředí. Požádejte přátele, aby se dostavili na předem určené místo se psem přivázaným na vodítku. Vy na témže místě pusťte psa a několikrát ho přivolejte a hlavně odměňte dříve než přijde další pes. Po příchodu dalšího psa ponechte svému miláčkovi volno. Určitě vyrazí za psem (tak na 99%, pokud ne, tak je nutné zvolit jiného psa, může se ho například bát). Jde o to, aby si pes začal hrát se svým druhem ale nemohli odběhnout daleko, protože druhý pes je přivázaný. Poproste jen majitele druhého psa, ať si vašeho nevšímají (pozor ať se psi neporvou a nebo nezamotají do vodítka). Pro agresivní psy tato fáze příliš vhodná není.
Co udělat když si pes hraje s jiným psem? Stoupněte si cca 5 kroků od psa. Nachystejte si pamlsek tak aby jste ho měli po ruce (v ledvince, v kapse atd.). Zavelte rázně povel „ke mně“. Jestli se pes otočí a přijde směrem k vám, můžete hovořit o velkém štěstí. To se však nestává. Většinou pes nereaguje. V tomto bohužel častém případě vyrazte co nejrychleji ke psu (využijte toho, že jeden pes je upoután na vodítku). Při přesunu směrem ke psu již nic neříkejte. Uchopte psa za obojek a začněte za silnějšího cukání obojkem ustupovat od druhého psa. U cukání hrubým hlasem používejte nějaký zákazový povel např. „fuj“. Při cukání couvejte, asi po dvou metrech psa pusťte a dále ustupujte. Zopakujte povel „ke mně“ a již líbezným hlasem psa lákejte k sobě. Reakce z vaší strany musí být dostatečně prudká, aby pes byl překvapený. Ovšem když psa pustíte a začnete ustupovat musíte se proměnit zase v nejhodnějšího pánečka na světě. Po příchodu psa bouřlivě odměňte a IHNED ho pusťte na volno.
Je mi jasné, že se to píše jednoduše, horší je to v praxi. Situaci, kdy „lovíte“ psa skotačícího s jiným psem si můžete zjednodušit připnutím vodítka (před vypuštěním) a následně psa chytat za vodítko a cukat s ním. Dá se použít i vodítko tak, že jím psa jednoduše švihnete a tím ho dostatečně překvapíte. Důležité je znovu pustit psa ihned po konfrontaci a začít ho přivolávat a následně odměnit a ihned pustit zase na volno. Pes musí vědět, že pokud nebude reagovat na povel „ke mně“, bude vždy z vaší strany nějaká reakce (pro psa velmi nepříjemná). Je v tom i trochu herectví. V jednu chvíli (když pes neposlouchá) jste nekompromisní zlý paneček a v druhé nejhodnější páneček na světě. Pes se nikdy nesmí bát přijít k vám, tudíž s hrubým hlasem skončete, když se váš pes nezajímá o druhého psa. Může stát i situace, kdy pes na váš příchod reaguje odběhnutím od druhého psa někam do okolí. V tomto případě se postavte mezi druhého psa a psa vašeho. Zde je nutné, aby se pomocník nijak nehýbal a v žádném případě psa nepouštěl psa na volno.
První výsledek uvidíte, když pes, kterého jste právě vycukali a pustili asi dva metry od druhého psa (zády k němu) zareaguje na váš povel (který jste zopakovali, ale až ve chvíli, kdy vám pes věnoval 100% pozornost), se vydá směrem k vám, i když za zády bude mít jiného psa. Opět zdůrazňuji, že pochvala musí být velmi bouřlivá. Tento cvik zopakujte několikrát za sebou. Nejlepší je najít několik ochotných lidí, co se svým psem budou dělat pomocníky. V těchto dnech se snažte psa nepouštět tak, aby jste nad ním neměli kontrolu. Důležitá je opět důslednost. Když cvik přivolání začnete, vždy jej musíte dokončit, alespoň do té fáze kdy psovi dáte odměnu.
Podotýkám, že pokud jste nečetli předchozí části, nemá příliš smysl pokračovat dále. Nyní se dostaneme k situaci, kdy dva psi pobíhají na volno. Budete opět potřebovat nějakého pomocníka s dalším psem. Pokud to bude někdo, kdo již má psa ovladatelného natolik, že ho již bez problémů přivolá, máte jistou výhodu. Opět je nutné se k tomu postavit jako k výcviku (tj. něco cvičně zkoušet). Jestli tento cvik budete procvičovat jen v případech, kdy psa opravdu potřebujete přivolat, skončí to velmi malou úspěšností. Předpoklad k pokračování je dobře zvládnutá druhá část výcviku (tj. pes již ví, co znamená povel „ke mně“). Pes by měl také stoprocentně vědět, co se stane, když nebude na váš povel reagovat (nepříjemná konfrontace pro psa, vycukání atd). Najděte si zase odlehlé místo, kde nebudete rušeni. Požádejte vašeho pomocníka, ať pustí psa na volno. Vy psa můžete pustit s vodítkem nebo bez. Rozhodněte podle toho jak vám šlo „lovení“ psa.
Samozřejmě pomocník musí mít takového psa, kterého se váš pes nebojí nebo před ním neutíká. Pokud si psi hrají, nechte je hodnou chvíli vyběhat. Nikdy při výcviku (v začátcích) psa nepřivolávejte ihned po jeho vypuštění. Až psi ztratí to největší nadšení z volného pohybu, nachystejte si pamlsek a psovi vydejte povel. Jestli má pes dobře zafixovanou předchozí část, měl by se na vás v této chvíli alespoň podívat. Jestli se podívá nebo se obrátí a rozběhne se k vám, nezapomeňte ho chválit a lehce ustupovat. V případě, že pes nereaguje vůbec, rozběhněte se k němu (zde bez opakování povelu) a opět mu dejte najevo, že něco udělal špatně. To můžete pomocí vodítka, pokud jste mu ho připnuli, nebo opět chytit a vycukat. Většinou v této fázi, pokud jste opravdu cvičili, již pes ví co bude následovat a proto si přestane všímat kolegy a bude se věnovat 100% vám. V tuto chvíli musíte změnit chování a začít psa lákat a ustupovat. Opět následuje obrovská pochvala. Nejdůležitější je psa ihned pustit tak, aby neměl pocit ukončení zábavy.
Asi si říkáte, jak mohl napsat „chytit psa“. Vím, že to není jednoduché, ale při troše cviku, to není nemožné. Aby jste psa honit nemuseli, věnujte se hlavně nácviku v druhé části této metody, kdy druhý pes je uvázaný u svého majitele. I v této fázi jde pes přivázat na dlouhé vodítko a potom místo chytání psa, chytáte konec vodítka. Vodítkem opět jen trháte, přitahování psa nemá žádný výcvikový význam. Druhého psa si vůbec nevšímejte. Pokud má lepší přivolání než váš pes, můžete toho využít ve svůj prospěch. Poproste pomocníka, aby psa přivolal zároveň s vámi a dál ho podržel, až do doby, než vy „ulovíte“ psa. Proti odbíhání hodně pomůže i oplocený prostor nebo jinak ohraničené cvičiště.
Tento cvik opět opakujte co nejčastěji za sebou (v jeden den max. 10x až 15x). Nejlépe do té doby, kdy budete mít jistotu, že váš pes na vaše zavolání zareaguje příchodem. Dostane pamlsek a ihned může pokračovat v zábavě. Psy pomocníků zatím střídat nemusíte (alespoň týden). Jde vám o to, aby pes pochopil, že zvuk „ke mně“ znamená příchod k vám a to i za situace, když je tam jiný pes.
Povel „aport!“
Cílem tohoto cviku je, aby byl pes schopen donést psovodem hozený předmět. Měl by vypadat asi tak, že pes sedí u levé nohy psovoda do té doby, než od něj dostane povel „Aport!“. Při odhazování předmětu psovodem musí pes sedět neustále v klidu u nohy. Teprve po vyslovení povelu může pes vyběhnout k odhozenému předmětu. Poté jej uchopí a vrátí se k psovodovi. Vše by měl zvládnout tou nejkratší cestou, nemělo docházet k jakémusi „potulování“. Pes s předmětem poté co dorazí zpět usedá před psovoda a vyčkává na povel „pusť!“. Poté předá aportovaný předmět a na další povel opět usedá vedle nohy po levé straně psovoda.
V počátečních fázích výcviku není důležité dbát na efektivnosti provedení cviku, ale na získání zájmu štěněte o aportovaný předmět a aport samotný. Nejlepší dobou je proto štěněčí věk, kdy je štěně hravé a zvídavé. Proto je možno tento cvik provádět již od útlého věku a to zhruba okolo 4 měsíců stáří, v prostředí pro štěně příjemném. Nemělo by být ničím rušeno a neměla by být odváděna jeho pozornost od „hry“ s Vámi. Je také dobré provádět nácvik pouze tehdy, kdy štěně projeví samo zájem o hru a nemělo by to trvat příliš dlouho, aby se štěně neunavilo a tím pádem neztratilo chuť do této hry. Při počátcích nácviku předměty určené k aportování neměníme, ale používáme jen jeden a ten samý předmět, a to do té doby než si na něj pes úplně zvykne. Postupem času však přejdeme na používání i jiných předmětů. Pokud se Vám stane, že štěně o předmět určený k aportování nejeví žádný zájem, můžete v štěněti vzbudit zvědavost například nějakým pamlskem, který si schováte do dlaně, ve které držíte aport. Ze začátku je dobré provádět nácvik na vodítku dlouhém 2-3 metry. Takto dlouhé vodítko nám poslouží nejen k tomu, aby nám pes neodběhl pryč, ale i k jeho pobídnutí. Vystačí, když aport odhodíte 1-2 m od sebe a při udání povelu „aport!“ vodítko povolíte, a když štěně aportovaný předmět uchopí, „zavelíte“ povel „ke mně!“ a současně si štěně mírně přitáhnete. Poté aport štěněti odeberete současně s vyslovením povelu „pusť!“. Nesmíte však zapomenout na patřičnou odměnu a pochvalu. Cvičení opakujte, ale jak se říká: „všeho s mírou“. Pokud u psa zpozorujete sebemenší nezájem, tak cvičení ukončete.
Pokud Vaše štěně již tento cvik zvládá, můžete přejít k aportování na delší vzdálenost, která by měla činit cca 5-7 m. Cvičení na velkou vzdálenost probíhá stejně jako na vzdálenost krátkou s tím rozdílem, že při odebírání aportu přinuťte psa před Vámi sednout. Poté můžete vzdálenost aportování prodloužit na ještě větší vzdálenost.
V další fázi cvičení povelu „aport!“ je nutné naučit psa, aby vybíhal pro hozený předmět pouze na povel „aport!“ a ne samovolně. Když bude pes sedět u Vaší nohy, odhoďte aport, ale psa držte za obojek a nuťte jej, aby v této poloze setrval. Poté udejte povel „aport!“ a psa „vypusťte. Toto cvičení opakujte do té doby, než se pes naučí vybíhat za aportem pouze na povel.
Pokud Váš pes vše tohle zvládne, následuje fáze, kdy se musí naučit nepouštět aport z tlamy, dokud mu k tomu nedáte povel. Cvičení lze provádět tak, že v okamžiku, kdy Vám pes donese aport a posadí se před Vámi, přidržte mu jednou rukou zespoda tlamu a párkrát zopakujte povel „drž!“. Poté po chvilce aportovaný předmět odeberte se slovy „pusť!“. Nejen tento, ale všechny cviky opakujte do té doby dokud si je pes neosvojí a nepřivykne si na ně. Vždy po správně provedeném cviku psa pochvalte a odměňte pamlskem.
Cvik splněný na výbornou, považujeme tehdy, když pes na jediný povel („aport!“) okamžitě vyrazí pro hozený předmět, rychle a bez váhání se vrátí zpět, usedne před vás, předá vám na povel hozený předmět a stále sedící vyčká na povel („ke noze!“), aby se co nejdříve vrátil zpět do polohy po levé straně psovoda.
Povel „štěkej!“
Správným výsledkem tohoto cviku je, aby pes nejméně třikrát zaštěkal na vyslovení povelu či na signál ruky. Stejně jako u povelu „aport!“ tak i u tohoto cviku je možné začít již v útlém věku štěněte, jelikož malý pes reaguje na jakýkoliv rozruch ve svém okolí štěkotem. Existuje několik metod, jak svého psa naučit štěkat na povel. Je však nutné vždy vzpomenout si na nějaký podnět, na který Váš pes reagoval štěkotem a tím se řídit. Není doporučeno používat např. zvonek domovních dveří apod., už byste ho to nikdy neodnaučili. Je dobré např. tento cvik provádět před krmením psa. V jedné ruce budete držet nějaký ten pamlsek, ale tak, aby pes na něj nedosáhl. Můžete si pomoci tak, že psa jednoduše někde uvážete pomocí vodítka anebo vodítko přišlápnete k zemi. Pokud budete pamlsek držet v dostatečné vzdálenosti od psa a ten ucítí, že máte něco dobrého, a „vyprovokuje ho“, že na to nemůže dosáhnout, „začne si o to říkat“. Byť sebemenší zakňourání, zakvílení či zavytí je považováno za velký úspěch. Je také nutné při tomto jakémsi „dráždění“ opakovat povel „štěkej!“. Poté co Váš pes se nějakým způsobem ozve („řekne si o pamlsek“), ihned ho pochvalte a odměňte pamlskem. Po několikátém opakování si pes velmi rychle uvědomí co má udělat, aby dostal za odměnu pamlsek.
Posunek ruky, který se používá běžně při zkouškách vypadá asi tak, že máme zdvižený ukazováček do výše ramen a lehce sním zakmitáme do stran.
Metod jak naučit psa štěkat, je mnoho, ale je na Vás, aby jste zjistili na co Váš pes reaguje. Dále mu musíte vysvětlit, že právě teď má štěkat, a když na Váš povel zaštěká, nesmí ho minout pochvala a odměna v podobě pamlsku.
Povel „fuj!“"
Tento povel vlastně napomíná psa za něco co vy nechcete, aby dělal. V takovýchto situacích musíte jednat rychle a hbitě a ne vysvětlovat svému miláčkovi, že to přeci nesmí, že se to nedělá, a že to od něj není hezké… Napomenutí musí být rychlé a výstižné. Pro takovýto povel je nejvhodnější slovo „fuj!“. Může se stát, že pes na Vaše napomenutí nezareaguje a bude v konání „špatnosti“ pokračovat. V takovém případě psa za žádných okolností fyzicky netrestejte a ani na něj nekřičte. Nejlépe uděláte, když psa chytíte za kůži na zátylku či přitáhnete za obojek a mírně s ním zatřesete. Nesmíte však zapomenout, že psa můžete takto napomínat a trestat pouze v okamžiku, kdy pes provádí činnost, kterou nesmí dělat, jinak veškeré napomínání ztrácí smysl. Pokud se Vám podaří všechny tyto věci dodržet, Váš pes bude později reagovat pouze na slovní opomenutí.
Posted on Květen 8th, 2009 od admin
Filed under: Články | No Comments »
Zdravá a správná výživa je alfou i omegou pro zdraví vašeho pejska. Mnoho lidí se stále ještě domnívá, že pro psa je nejvhodnější strava založená čistě na mase. To ale vůbec není tak jednoduché. Organismu psa potřebuje vedle živočišných bílkovin a tuků také rostlinou stravu, balastní látky a vitaminy, stopové prvky a minerální látky.
Hotová krmiva: Hotová krmiva dnes představují nejlepší způsob, jak zajistit psovi optimální výživu. Krmné směsi nabízené ve specializovaných prodejnách obsahují všechny stavební a výživné látky, které psí organismus potřebuje.
Suché granule jako kompletní krmná dávka psům svědčí nejlépe. Je vhodné je zalévat vývarem z masa a zeleniny s malou dávkou této zeleniny a masa .
Psí konzervy a polosuchá krmiva obsahují 25 až 75% vody. Je možné založit výživu psa výhradně na těchto krmivech.
Samostatně připravované krmení: Kdo by chtěl živit svého psa pouze doma připravenou stravou, musí počítat s tím, že uvařit psovi pokrm zabere hodně času a vyžaduje to mnoho znalostí. Je třeba zkombinovat správné množství bílkovin, tuků, uhlohydrátů, vitamínů, stopových prvků a minerálních látek tak, aby směs obsahovala vše, co váš pes potřebuje pro udržení kondice stavbu svého těla.
Správné složení krmení
Štěňata potřebují mnohem více živin než dospělý pes. Proto musí být krmena speciální směsí pro štěňata, která je k dostání v obchodech s chovatelskými potřebami.
Doporučení: Během výměny zubů (počínaje 16. týdnem života) je vhodné podávat štěňatům pro podporu růstu zubů po obu tří týdnů následující homeopatický přípravek: kalcium carbonicum D3, kalcium phosphoricum D6, kalcium fluoratum D6. Štěňata dostávají tabletu jednoho léku třikrát denně. Léky je vhodné střídat v třídenních intervalech. Každou tabletu je třeba rozdrtit mezi dvěma lžičkami a prášek vsypat štěněti přímo na jazyk.
Dospělý pes dostává kompletní stravu obsahující přibližně 30% masa. Lovečtí psi musí v období kdy pracují (jsou v zátěži) mnohem výživnější stravu s vyšším podílem masa (bílkovin) a uhlohydrátů.
Starší pes již nepotřebuje tak vysoký podíl potravin bohatých na bílkoviny, tedy maso. O to větší by mělo být zastoupení balastních látek, uhlohydrátů. Potřebám organismu starých psů nejlépe vyhoví speciální krmení vyráběné přímo pro seniory.
Březím fenám počínaje 5. týdnem březosti musíme zvyšovat krmnou dávku – podle výživné kondice feny až dvojnásobně oproti normálnímu stavu. Zvyšování krmné dávky se nemůže dít přidáváním uhlohydrátů, musíte přidat zdroje bílkovin (maso, ryby, tvaroh, vařená vejce nebo syrové žloutky).
Protože se feně postupně zmenšuje prostor v břiše, měli byste krmení rozdělit do několika menších porcí v průběhu celého dne.
Množství potravy
Je obtížné stanovit jaké množství potravy by měl pes dostávat. Každý pes totiž potravu zužitkovává odlišně – stejně jako lidé. V závislosti na temperamentu spotřebují živější, stále se pohybující psi více potravy než psi klidní, často polehávající. Pokud svému psovi podáváte hotová krmiva, řiďte se návodem uvedeným na obalu. Někdy jsou však doporučované dávky spíše na horní hranici optima a takto krmení psi tloustnou. To pochopitelně zdraví psa neprospívá.
Jak poznáte, je-li váš pes tlustý nebo příliš vyhublý? Vyhledejte na těle psa žebra. Pokud je nahmatáte až při silnějším zatlačení na hrudník a musíte přitom rozhrnout srst je váš pes lehce obézní. Pokud naopak žebra a páteř vašeho psa zřetelně vystupují, nebo pokud nahmatáte žebra hned pod kůží, je váš pes příliš pohublý, což může být způsobeno buď malým množstvím potravy, nebo začervením, případně jinými zdravotními problémy. Přesnou příčinu tohoto stavu by měl určit váš veterinární lékař.
Místo a doba krmení
Místo pro krmení: Podávejte svému psovi žrádlo na klidném místě, kde si je bude moci nerušeně vychutnat.
Doby krmení: Svého psa byste zásadně měli krmit před dobou odpočinku, tedy např. po vycházce ráno a odpoledne nebo večer po delší procházce.
Štěňata až do věku 12 týdnů dostávají potravu pětkrát denně. Zhruba do věku 3 měsíců krmím čtyřikrát denně, po třetím měsíci věku krmím do 7 měsíců třikrát denně. Dospělého psa byste měli krmit dvakrát denně. Je vhodné totiž celkovou denní dávku rozdělit do dvou porcí, protože to neznamená pro psí organizmus takovou zátěž a podstatně snížíte riziko torze žaludku.
Psa zásadně nikdy nekrmte před procházkou či jakoukoliv zátěží a po jídle svému psovi nedovolte vyskakovat, seskakovat a hrát si takovým způsobem, aby nedošlo k výše uvedenému obrácení žaludku.
Pití je důležité
Správným nápojem pro každého psa je voda. Ta musí být stále čerstvá a pes by ji měl najít kdykoli na stejném místě. Dospělý pes obvykle nesnáší mléko, protože jim laktóza způsobuje průjmy.
Pouze štěňata do věku 8 týdnů ještě ke správnému vývinu potřebují přikrmování speciálním mlékem pro psy.
Problémy s krmením
Pes svou porci nedojídá
Odeberte mu žrádlo a příště porci o něco snižte. Krmivo, zejména konzervy, byste neměli nechávat na misce déle než půl hodiny. Jinak se může zkazit a způsobit vašemu psovi podráždění zažívacího traktu.
Pes odmítá nabídnutou potravu
V tomto případě se snažte svému psovi nabídnout potravu vícekrát denně. Možná mu nevyhovoval dosavadní rytmus krmení a se změnou času problém s krmení zmizí. Jinou možností je, že prostě odmítá potravu, které se již přejedl. Odborníci se sice domnívají, že by psi neměli mít individuální chutě, ale podle mne nemají pravdu.Pokud tedy zkrmujete dlouhodobě stejný duh krmiva, může se stát, že je pes začne odmítat. Pak tedy jednoduše pozměňte jídelníček.
Jak uspokojit potřebu hryzání
Pro údržbu chrupu a jeho správné fungování je velmi důležité nabídnout psovi něco tvrdého na hryzání. Mimo jiné se tím snižuje možnost usazování zubního kamene. Proto byste měli svému psovi kromě obvyklé porce krmení nabídnout nejméně jednou denně tvrdý psí suchar nebo sušenku, malou žvýkací kost z buvolí kůže, ovařenou telecí kost, volskou oháňku nebo něco podobného.
U psů se sklonem k tloustnutí je třeba krmnou dávku snížit zhruba o výživnou hodnotu každého krmného doplňku.
Pozor! Syrové a vařené kosti způsobují zácpu. Při konzumování syrových kostí hrozí určité riziko přenosu infekcí. To se týká zejména syrového vepřového masa. Drůbeží kosti se tříští na ostré úlomky a slepičí a králičí jsou zcela nevhodné. Pokud budete podávat kosti z buvolí kůže, tak pouze pod vaším dohledem, hrozí nebezpečí zadušení.
Zásady krmení
- Krmte svého psa vždy na stejném místě a ve stejnou dobu.
- Dbejte na to, aby pes nebyl při krmení rušen.
- Veškeré nedojedené zbytky zhruba po 30 minutách odstraňte, protože by se zkazily.
- Misky je třeba denně důkladně umýt horkou vodou.
- Postarejte se o to, by váš pes měl neustále k dispozici čerstvou vodu.
- Krmivo nemůžete psovi podávat přímo z lednice a voda nesmí být ledová. To by vedlo k zánětům žaludku a střev.
- Nezkrmujte žádná kořeněná jídla, jako jsou salámy nebo zbytky od oběda. Koření by mohlo narušit činnost ledvin.
- Nedávat drůbeží, rybí a králičí kosti, mohou být velmi ostré, riskujete tak perforaci střeva a navíc způsobují zácpu. Nemají výživnou hodnotu.
- Nedávejte nikdy potraviny plesnivé a zkažené.
- Sladkosti poškozují zubní sklovinu a způsobují nadváhu. Proto na ně svého psa nezvykejte. Mléko způsobuje vinou obsahu mléčného cukru průjmy.
- Krmte vždy před dobou odpočinku.
Posted on Leden 22nd, 2009 od admin
Filed under: Články | No Comments »
I pejsek může být čas od času nemocný.
