Vyrovnaný, rozvážný, inteligentní, přátelský, poměrně poslušný, silný lovecký pud, klidný. Velmi dobrý hlídač, který ale není uštěkaný. Akita Inu je věrný svému pánovi a jeho rodině, ale občas i nezávislý a dominantní.

Anglický název plemena: Akita Inu, Japanese Akita

Krajina původu: Japonsko, z ostrova Honšú, provincie Akita.

Doba vzniku: Kolem roku 1600

Původní využití: Lov velké zvěře

Využití dnes: Toto plemeno má dnes využití jako společník a služební pes, vhodný na hlídání obydlí. Dřív však byl využíván jako bojovný a všestranný pracovní pes.

Průměrná délka života:  10 –  12 let.

Hmotnost: 34 – 50 kg.

Výška v kohoutku: Feny: 61 cm. Psi: 67 cm. Výchylky jsou možné do 3 cm.

Plemeno: FCI V. – Špicové a primitivní typy. Sekce 5 – Asijský špic a příbuzná plemena. Bez pracovní zkoušky.

Oficiální zkratka v ČR: AI
Číslo standardu: 255 / 16.07.1992 (Japonsko)

Akita Inu

Historie: Akita Inu patří k nejstarším psím plemenům. Nacházely se ostatky jejich předků staré asi z doby 5000 let před naším letopočtem. Tito psi putovali s kočovníky po celém Japonsku. Jejich hlavním posláním bylo lovení velké zvěře, např. medvědů, jelenů či kanců, a ochrana rodiny a majetku. Akita má ve své domovině výsostné postavení. Akita inu je symbol štěstí, blaha a věrnosti. Psi se chovali nejvíce ve vysokých kruzích, pro které byla vymyšlena hierarchie vodítek, aby bylo jasné, ze které vrstvy pes pochází. V roce 1931 bylo plemeno ministerstvem výchovy vyhlášeno za národní poklad a kulturní bohatství. Velkou ránu plemeno zažilo koncem 19. a začátkem 20. století. V Japonsku se začaly rozšiřovat psí zápasy a tato krvavá podívaná si žádala větší, mohutnější a krvežíznivější psy. Proto bylo plemeno kříženo s mastify a tosami inu. Plemeno upadalo, ale zákazem psích zápasů se začalo znovu pomalu obnovovat. Znovuzrození akit mělo pevný základ ve psech z japonské Ódate, kde se původní typ celkem slušně zachoval. Další ránu udeřila druhá světová válka. Mnoho dokumentů se ztratilo a plemeno bylo opět kříženo, protože byl vydán zákaz chovat Akity, tentokrát hlavně s německými ovčáky. Mnoho psů uhynulo, protože japonská vláda zakázala krmení psů, další se nekontrolovatelně křížili… Američtí vojáci si po druhé světové válce odvezli hodně psů s sebou do USA, kde založili svůj vlastní chov. Kroky Američanů a Japonců se rozcházely a nakonec bylo schváleno rozdělení plemene na dvě: akitu inu a americkou akitu. Dnes je chov ustálen a akity jsou rozšířeny po celém světě. Centrum chovu je v Ódate, kde je téměř vše spjato s národním plemenem.

Typy: Japonské plemena špiců jsou klasifikovány podle velikosti na velké, střední a malé. Velké – akita, střední – Sika a malé – Šiba.

Celkový vzhled: Akita inu je svalnatý robustní pes se silnou kostrou, jeho představa je v Japonsku spojována se zdravím a blahobytem. Tělo je široké, svalnaté, s hlubokou hrudí. Objemná hlava má široké čelo s pevným přechodem na čumák. Čumák je zaostřen, hřbet nosu má krátký. Čenich nosu je velký, černě zbarvený, u světlých psů bývá růžový. Oči trojúhelníkového tvaru jsou temně hnědé. Uši široce postavené, stojaté. Tlapy velké, se semknutými prsty a pevnými poduškami. Ocas je dlouhý, při skoku se drží přehozený na záda a stočený do kruhu, ale nikdy se nejeví jako uzavřený.

Srst a barva srsti: Krycí srst je tvrdá a rovná, podsada je hustá a měkká. Přípustná zabarvení jsou v Japonsku: červená, bílá, pepř a sůl a žíhaná. Černá maska je zde považována za vadu. Standard u nás uznává i všechny ostatní zabarvení.

Péče: Pravidelné ošetřování a čištění srsti je samozřejmostí. Každý den potřebuje pravidelné vyčesání hřebenem. Vyčesáváme odumřelou srst, slepené a spletené části. Dáváme pozor, abychom hřebenem nevytrhali hustou podsadu. Pak psa vykartáčujeme, kartáčem ho zbavíme prachu. Kartáčem pracujeme i proti srsti. Pokud váš pes žije v čistém prostředí, má jeho srst i kůže samočistící schopnosti a není nutné časté koupání. Pokud je již nutné ke koupání přistoupit, je nutné použít pouze vysoce kvalitní přípravky, určené k péči o psa. Po umytí srst pořádně vytřít a po vysušení vykartáčujeme. Důležitá je také péče o oči a uši. Oči přetřeme po vycházce vlhkým hadříkem nebo vatou. Uši čistíme vatovým tamponem a přípravkem určeným k čištění uší psů nebo ušním pudrem pro psa.

Povaha: Většina těchto psů ostatní psi ignoruje. Je tedy možné chovat je samostatně. Ke psům stejného pohlaví se chovají dominantně. Na kočky a ostatní zvířecí obyvatele je třeba přivyknout velmi brzy. Cizí lidi přijme poněkud rezervovaně.

Vztah k dětem: S dětmi vychází Akita Inu většinou dobře, ale rozhodně není psem na hraní.

Výchova: Je potřeba důslednost a pevnost v rozhodnutí, nejlepších výsledků v tréninku se dosahuje tehdy, pokud není příliš často opakován. Plemeno však není vhodné pro začátečníky.

Držení: Akitu Inu by měli být ustájena nejlépe v kotci. Akita inu ustájen v kotci se cítí dobře, to však neznamená, že v něm má být stále zavřený. Každý den potřebuje pravidelnou procházku. Kotec by měl mít dobře izolovanou boudu s možností výběhu. Přivázání na řetěz je nevhodné. Když se jej však rozhodnete chovat v bytě, což není pro jeho velikost velmi vhodné, měl by mít dostatečně velký prostor s měkkou podložkou, aby se mohl pohodlně natáhnout.

Pracovní využití: Dnes ve své vlasti slouží u policie i armády, stále častěji se uplatňují v canisterapii a to dokonce i v České republice. Rychle se učí a mají vynikající čich. V myslivosti se nyní již neuplatňují a byly nahrazeny evropskými loveckými plemeny. Jinak je to všestranné plemeno, vytrvalé a přizpůsobivé. Potřebuje však zkušeného člověka a důslednou výchovu.

Hlídací využití: Akita Inu se osvědčila i jako služební pes policistů a vojáků.

Pohyb a fyzické vlastnosti: Toto plemeno má velkou výdrž, ale lze občas vynechat dlouhou procházku, pes se této situaci bez problému přizpůsobí. Kvůli jejich silnému loveckému pudu je nenechávejte volně pobíhat v místech výskytu zvěře.

Kynologie: V Japonsku slouží u policie i vojska, ale také jako slepečtí psi. U nás je psů s pracovními zkouškami jako šafránu, ale více se používají pro canisterapii. Nedoporučuje se s akitou dělat agility, protože obvykle si to „odšlapou“ neuvěřitelně pomalým tempem a jasně dávají najevo, že tohle je pro ně moc jednoduché.

Nejčastější nemoci: Mezi časté nemoci, kterými Akita Inu trpí jsou dysplazie kyčelního kloubu, luxace čéšky, onemocnění očí, ekzémy, poruchy funkce štítné žlázy.

Zvláštnosti plemene: Akity se proslavili hlavně svou oddaností a láskou k pánu a k rodině. Velkou váhu měl k prosazení zákona o ochraně památek Japonska i příběh psa. V roce 1923 se v městě Ódate v domě, který je dnes uctíván a chráněn jako památka, narodil pes rasy Akita inu Hačikó. Jako dvouměsíční byl poslán profesoru panu Veno do Tokia. Hačikó se naučil každý den chodit v 17 hodin čekat na svého pána na nádraží. Za dva roky ale pan profesor Veno zemřel a nevrátil se domů. Hačikó ztrátě pána neuvěřil a stále čekal. Pokusy o jeho převýchovu byly neúspěšné. Město za něj platilo poplatky a byl respektován. Na svého pána čekal do svých 12ti let a 5ti měsíců. Když roku 1935 na nádraží zemřel, jeho památník lidé pokryli květinami. V Ódaté je jeho linie stále živá a díky importu feny linie Sugisawa žijí jeho příbuzní i v České republice.

Příprava na výstavu: Pokud chcete svého psa vystavovat, spojte se s některým klubem chovatelů akita inu a staňte se jeho členem. Než půjdete poprvé na výstavu se svým psem, zkuste navštívit jinou výstavu jako pozorovatel. Psa musíte naučit stát ve výstavním postoji, v něm se ukazují všechny jeho přednosti. Rozhodčí pozoruje stavbu těla psa, dívá zuby a skus, u samců varlata. Abyste získali se svým psem ocenění, musíte splnit několik předpokladů. Nejdůležitější je krásný vzhled psa, udržovaná srst, ale také chování psa.

Rady a doporučení: Na svou velikou velikost málo jedí a jsou někdy citliví na různé složky potravy (hlavně na sóju). Jsou vhodní i na výcvik, ale vyžadují individuální přístup a nehodí se pro každého. Prodleva mezi příkazem a jeho vykonáním je mnohdy delší než u normálních plemen. Přesto se rádi učí a to, co se naučí, nikdy nezapomenou. Každý, kdo si akitu pořídí, v ní najde nejlepšího přítele, věrného partnera při vycházkách i lenošení… Majitel musí být se psem této rasy ve velmi úzkém kontaktu, protože akity, které jsou nucené pobývat většinu dne samotné, trpí. Akita je na svou rodinu velmi fixovaná a chce být s ní, ať už je kdekoliv.

Výživa štěněte: Štěněti a mladému rostoucímu psovi je nutné zajistit stravu, která kromě důležitých základních živin obsahuje také vitamíny a minerální látky. Všechny tyto požadavky splní některé z kompletních suchých krmiv garantovaných výrobců, které se dají zakoupit ve specializovaných prodejnách. K těmto krmivům již není nutné přidávat další doplňky.

Výživa dospělého psa: Pokud chcete u psa v aktivním věku udržovat dobrý zdravotní stav, vynikající fyzickou kondici a krásnou srst, musíte vybrat kvalitní krmivo. Ve specializovaných prodejnách jsou k dostání krmiva, které uspokojí potřeby vašeho pohybově aktivního psa zvýšeným příjmem energie.

Výživa starého psa: Pes, který již dosáhl vyššího věku, se méně pohybuje a více spí. V tomto období je dobré postupně přejít na odlehčenou stravu pro psy seniory, která nezatěžuje organismus psa, je lehce stravitelná a dodá veškeré živiny, které pes potřebuje. I takováto krmiva jsou v podobě kompletních suchých krmných směsí k dostání ve specializovaných prodejnách.