Chcete zhubnout? Zaběhejte si se psem!

Každý z nás již zažil ten hrozný pocit, kdy po vánocích a zimním lenošení stoupne na váhu a čísla se neustále zvyšují a zvyšují. Už začínáte mít pocit, že snad vaše digitální váha má poruchu, v lepším případě se vybily baterie. Ale brzy se vrátíte do kruté a pravdivé reality, o které vás přesvědčuje i poněkud těsné oblečení.
Tak co s tím? Prášky a ostatní medikamenty, po kterých zaručeně za čtyři týdny zhubnete neuvěřitelný počet kilogramů, ihned zavrhnete, stejně tak posilovnu, která vás již v jarním krásném počasí neláká. Také stačí oprášit kolo, vždyť v dnešní době byste byli „in“.

A co takhle začít běhat? Do této sportovní aktivity můžete zapojit i svého čtyřnohého přítele, kterému to po zimním lenošení také prospěje a za tento pohyb vám bude určitě vděčný. Své běžecké ambice ovšem musíte přizpůsobit plemenu psa, nemůžete chtít po vyloženě pokojovém pejskovi, aby podával velké výkony. Jednoduše řečeno, pes velkých plemen a rovněž středních může na delší tratě, u malých plemen můžeme uplatnit tzv. „indiánský běh“. Délku chůze a délku běhu si můžeme sami přizpůsobit a za nějaký čas zvyšovat. Není to pravidlo, samozřejmě záleží na vitalitě a povaze psa vůbec.

Netřeba hovořit o jedincích v dobré kondici, kteří jsou zvyklí na neustálý pohyb. V tomto případě není asi potřeba hubnout, neboť ani po zimě nemají s váhou problémy. Ti ostatní, kteří se rozhodnou ze dne na den, že začnou běhat, si musí uvědomit, že ani běhání nepůjde hned snadno a běh je nutno předem rozvrhnout. I když by se vám oběma první den běželo velmi dobře a měli byste sílu i na několik kilometrů, vězte, že druhý den vaše nohy budou odmítat jakýkoliv pohyb. Většina psů na tom bude o něco lépe než vy a ti ostatní při pohledu na vaše běžecké boty zalezou do kouta, odkud je stěží dostanete ven.

Pokud tedy budete rozumní a nebudete chtít ihned lámat rekordy, na běh si postupně zvyknete a časem zjistíte, že ani vám a ani vašemu psovi nedělá žádné problémy. Stane se to pro vás oba denní potřebou a místo lenošení u televize a sledování seriálů, které vůbec nevnímáte, obujete boty a „jde se na věc“. Dle mých zkušeností – běhávala jsem pravidelně – je vhodnější běhat v lese, jednak tolik netrpí vaše klouby (pokud si nepořídíte speciální běžecké boty) a rovněž pro psa je to zdravější a příjemnější, než běžet po asfaltu nebo betonu. Nehledě na to, že v lese nebo v parcích je běh spojený s krásným zážitkem z přírody – stromů, keřů a ptactva.

I když jsem neměla problémy s tím, že by můj pes odmítl poslušnost, vždy jsem ho měla na vodítku. Pokud mezi vámi a vaším psem je určité pouto, cítíte, jak vám dodává energii. Protože jsem měla možnost běhat v lese, mělo to i své výhody na zvyšování mého výkonu a tím odbourávání tukových polštářků. Důvodem byla lesní zvěř a lesem protkané její cestičky a můj pes, slovenský čuvač, rád nasával pachy a snažil se stopovat.

Při tomto rekreačním běhání se mně rovněž osvědčilo udělat si během běhu menší pauzu a jít kousek rychlejší chůzí. Svaly by ale měly být neustále v pohybu.

Při běhání jsem dávala psovi možnost vybrat si trasu. Trasy byly kratší a delší. Nevím, zda si pes vybíral sám trasy dle jeho momentální kondice – v případě, že já chtěla běžet trasu odlišnou, lehl si a já ho nemohla dostat z místa. Občas na mě vyskočil, dal přední tlapy na ramena a „přinutil“ běžet tu jeho vybranou. Pes je velmi chytré zvíře a musím říci, že jsem se mu téměř vždy podřídila a chtěla jsem věřit, že ví, co dělá. Vždyť se tady jednalo o mou postavu!

Běhání se psem má kromě zaručeného úbytku na váze, zpevnění svalstva a zvýšení kondice i jinou velkou výhodu, kterou ocení hlavně ženy. Pokud běháte sama, večer a v lese, máte také jistý pocit bezpečí a to i v případě, když váš pes není žádný obranář.

Zdroj: hafici.cz