Jak se dělá smečka

Víte, jak se dělá smečka? Nemyslím tu vlčí, hyení, kojotí nebo lví, co bojuje každý den o přežití s nelítostnou přírodou a dost často jim kručí v bříšku. Mám na mysli tu naší – psí, co se poflakuje celý den po zahradě, vymýšlí lumpárny, večer se válí v teplých pelíškách a čeká na plnou misku od páníčků.

Tak to se vezmou dva kynologové. On, se psem s pověstí rváče a ranaře, ona se svojí milou a poslušnou fenkou. Koupí si domek na samotě a máme základ pro smečku. Pak se objeví jiná fenka a tak si jí nechají, vždyť místa je tu dost. Ale pak panička zatouží po malém roztomilém štěňátku a tak si pořídí holčičí štěně a najednou jsou holky v přesile, tak aby se to trochu vyrovnalo je tu klučičí štěně. A pořádná psí smečka je na světě 🙂

Jsme tu my: Terezka, Jakub, Zita, Jackie a Brix a od této chvíle se naše panička s páníčkem už nikdy nemají čas zastavit, natož nudit, protože to my si bereme na starost. Já Jackie, protože jsem užvaněná víc než naši politici, ukecanější než naše panička a mám větší přehled než naše pošťačka, vám naší smečku představím…

Ta milá a poslušná je naše Terezka, fenka labradorského retrievera. Dáma v letech, která se umí chovat v každé situaci a páníčci nám ji rádi a často dávají za příklad. Ten rváč a ranař je náš psí šéf, československý vlčák celým jménem Jakub Eden Severu. Lidé se ho většinou bojí a mají proč, ale naší smečku vede spravedlivě a my ho všichni milujeme a posloucháme. Pak je tu naše Zituška, rarášek pořád připravený ke hře, fenka německého ovčáka, která má, bohužel těžkou dysplazii kyčelního kloubu, a tak se musí šetřit, ale nezkazí žádnou zábavu. A teď jsem na řadě já, to malé roztomilé štěňátko. Říkají mi Jackie, ale jmenuju se Jacqueline Jenise Kelečský poklad. Jsem chesepeake bay retriever a dokazuju to každým dnem. Panička tvrdí, že jsem paličatá a tvrdohlavá jako mezek a že život se mnou zvládne jen režimem zocelený jedinec s nervy jako tlustá ocelová lana, navíc pod neustálým přísunem kvalitní čokolády na uklidnění. Zatím poslední ve smečce je náš benjaminek Brix, německý ovčák, který miluje našeho páníčka a žije jenom pro něj. Panička o něm říká, že je „hysterickej uřvanej závislák“, ale je ještě štěně a tak mu leccos projde.

Rozhodně s námi není nuda. Pro nějakou potyčku, pranici, šarvátku nebo bitku nejdeme daleko a naši páníčci rozhodně nemají čas trávit klidná odpoledne na kanapi. Starostlivě a pečlivě se staráme, aby jejich nervový systém nezahálel a vydržel úskalí života na samotě. Myslíte, že potom co Brix povalí popelnici a roztahá odpadky kolem domu, Zituška ukradne a zahrabe boty, já spořádám kyblík rybízu a 3 houbičky na nádobí, Jakub zadrží řemeslníky, co nám přišli opravit střechu , Terezka se vyválí v leklé rybě a to všechno v jeden okamžik, přijde páníčkům důležité, že neteče teplá voda? Ne, ne ty mají tolik starostí se mnou, protože je mi nějak zle, s Terezkou, která příšerně páchne, s okolím domu, kde se válí odpadky za celý týden, s uklidňováním řemeslníků a hledáním bot, že jim teplá voda nepřijde vůbec důležitá, hlavně že nějaká vůbec teče. Ale stejně nám vždycky všechno odpustí. My totiž dokážeme být i zlatíčka, ňufíci, miláčci a za svoje páníčky a smečku bychom položili život a oni to ví.

Článek zaslala Bohumila Molnárová z Vimperka

Zdroj: muj-pes.cz

  • marcela

    uzasna smecka